Pityriasis rosea Gibert

MUDr. et MUDr. Pavel Konrád
Kožní ambulance Černošice

V článku je popsáno časté je exantémové onemocnění typické pro adolescentní věk  pityriasis rosea Gibert. Je objasněn název choroby, popsána její etiopatogeneze a současný přístup k terapii.

Klíčová slova – pityriasis rosea, HHV-6, HHV-7

Pityriasis rosea Gibert

The article describes a common exanthematic disease typical of adolescent age, pityriasis rosea Gibert.  The name of the disease is clarified, its etiopathogenesis and the current approach to therapy are described.

Key words – pityriasis versicolor, HHV-6, HHV-7

Geneze názvu choroby

 Onemocnění poprvé popsal a nazval v roce 1860 slavný francouzský dermatolog Prof. Camille-Melchior Gibert.

Název choroby pityriasis rosea popisuje přiléhavě její klinický obraz. Pityron  znamená v řečtině  otruba, příměr k šupinkám olupující se kůže. Latinské slovo roseus  znamená v překladu růžový (pozn.  l.rosa – růže). Volný překlad do českého jazyka je tedy růžové šupiny. Tradičně se používá i třetí slovo v názvu choroby „Gibert“ na počest jejího objevitele.

Historie

Prof. Camille-Melchior Gibert (*18.9. 1797 v Paříži – †30.7. 1866 tamtéž) byl francouzský dermatolog, rodák z Paříže.Vystudoval medicínu v Paříži, kde v letech 1818-19 působil jako stážista Laurenta-Théodora Bietta v Hôpital Saint-Louis. V roce 1822 získal doktorát medicíny a v roce 1826 získal atestaci z dermatologie. Od roku 1836 působil jako lékař v Hôpital Lourcine a v letech 1840-1863 byl přidružen k Hôpital Saint-Louis. V roce 1847 se stal členem Académie de médecine. Zemřel během pařížské epidemie cholery v roce 1866.

Gibert(obr.1) se proslavil díky prvnímu přesnému popisu papuloskvamózního kožního onemocnění, které pojmenoval pityriasis rosea. Historicky se toto onemocnění označovalo také jako „Gibertova nemoc“. Jeho nejlepším písemným dílem o kožních chorobách byla kniha „Traité pratique des maladies spéciales de la peau“ česky „Praktické pojednání o speciálních kožních chorobách“ vydaná v roce 1840.

Definice

Jedná se o častou akutní zánětlivou dermatózu s výsevem symetricky, morfologicky velmi typicky uspořádanými erytematoskvamózními eflorescencemi, které se vyskytují hlavně na trupu.

Etiologie a patogeneze

Vzniká nejspíše jako reakce typu „idu“ na některé virové infekce (pravděpodobně HHV-7). Onemocnění má maximum výskytu na jaře a na podzim. Nejčastěji se vyskytuje u osob mezi 15.−40. rokem života.

HHV-6 a HHV-7 patří do čeledi Herpesviridae. Primoinfekce HHV-6 obvykle probíhá v dětském věku, často probíhá bez příznaků nebo vyvolává jeden z nejznámějších projevů těchto virů − nezávažný febrilní stav u kojenců a malých dětí s exantémem – exanthema subitum (tzv. šestá dětská nemoc). Velmi podobné projevy vyvolává také HHV-7 u adolescentů. Je možné se domnívati, že pityriasis rosea Gibert je podobným či totožným typem onemocnění, akorát ve starším věku. Častější výskyt obou onemocnění v kolektivech svědčí o infekční etiologii, což podporuje teorii o virové etiologii.

Po onemocnění pacienti získávají celoživotní imunitu.

Klinický obraz

Onemocnění předchází stádium prodromů, pro které je typická únava, subfebrilie, bolesti hlavy a svalů, nazofaryngitida. Poté vzniká tzv. primární makula(obr.2) (nazývána také mateřské ložisko či  heraldická skvrna ) – oválné pityriaziformně  se olupující ložisko o průměru 2–5 cm, nejčastěji na břiše či trupu. Během 1–2 týdnů vznikají obdobná, ale menší ložiska typicky uspořádaná v liniích štěpitelnosti kůže, zejména na trupu a proximálně na končetinách (v embolizační lokalizaci). Výsev v liniích připomíná při pohledu na záda pacienta „větve vánočního stromku“(obr.3). Ve své dermatologické praxi tento typický obraz často vídám a pomáhá k jisté a rychlé diagnostice onemocnění.

Typické je též límečkovité (tzv. collerette) pityriaziformní olupování ložisek. Exantém může svědit, u některých pacientů jsem se setkal i s mučivým pruritem.

Po zhojení mohou být vidět pozánětlivé hypopigmenatce nebo hyperpigmentace (světlejší nebo tmavší skvrnky na kůži), které mizí během následujících týdnů až měsíců.

Diagnóza

Je dána klinickým nálezem a průběhem.

Diferenciální diagnóza

Zahrnuje sekundární stádium syfilis, lékové exantémy, tineu a seborhoickou dermatitídu.

Terapie

Kožní projevy se sice spontánně hojí, ale doba může být velmi dlouhá, i v řádu měsíců. Není výjimkou celotělový perzistující výsev projevů trvající až půl roku, což přináší i psychickou alteraci(obr.4,5). Pacienti se často stydí za své projevy, protože okolí nesprávně usuzuje na infekční charakter výsevů. Dochází k jejich společenské izolaci. Taktéž dlouhodobý pruritus, který se u některých pacientů vyskytuje, je obtěžující a je nutné jej zmírňovat. Projevy je vhodné zklidnit a urychlit jejich hojení pomocí protizánětlivých, nejlépe nekortikoidních substancí (např. Cutozinc® Ichthamo spray). Eflorescence bývají náchylné k podráždění po mytí běžnými  mýdly a šampóny. V době onemocnění se doporučují k hygieně pouze jemné nedráždivé bezsulfátové syndety (např. Cutosan® mycí gel), které lze použít na tělo i kštici. Pacientům se doporučuje nosit oblečení ze 100% bavlny, volné, prodyšné.

Resumé

Pityriasis rosea Gibert je onemocnění, kterým trpí převážně mladí lidé. I přes spontánní hojení je vzhledem k častému dlouhotrvajícímu trvání choroby nutné pacienty léčit. Cílem je zmírnit subjektivní potíže, zkrátit trvání projevů a tím zabránit negativnímu dopadu na psychiku.

Literatura:

1.Braun-Falco O, Plewig G, Wolf H. Dermatológia a venerológia. Osveta, s.r.o., Martin 2001,486-488 s.

2.https://www.wikiskripta.eu/w/Pityriasis_rosea

3.Baker H. Clinical dermatology, fourth edition, London: Bailliere Tindall 1989, 48-49 s.

4.Štork J, et al. Dermatovenerologie. Praha Galén, 2008,176-177 s.

5.Danda V. et al. Vybrané kapitoly z dermatovenerologie, Hradec Králové: VLVDÚ 1979, 121 s.

6.Fadrhoncová A. Farmakoterapie kožních nemocí, Praha: Grada 1999, 363-364 s.

Zobrazeno 255 x